Vážení čtenáři,

Mluvit před Vánocemi o Vánocích? Já vím, je to mainstream, klišé a vůbec. Ale stejně to udělám. Připadá mi, že poslední dobou až moc lidí nemá rádo Vánoce. Jako by to byla nějaká móda. Kde kdo si stěžuje, že je to svátek komerce, a že kvůli němu má život ještě hektičtější. Dneska bohužel komerce k Vánocům prostě neodmyslitelně patří, ale lidi by si na ni mohli zvyknout, alespoň jako na nutné zlo. Spoustu lidí to přece nejen otravuje, ale i živí. A co se týče předvánočního shonu, nikdo nikoho přece nenutí, aby svátky prožíval tak jako ostatní. Já osobně předvánoční atmosféru miluju. Užívám si punčovou sezónu, těším se na první sníh a z kapra, salátu a cukroví s radostí ztloustnu.

U Vánoc ještě na první stránce zůstaneme, a to s povídáním o adventu. Ale pak už vás s tímhle tématem otravovat nebudem. Můžete si přečíst o Ruth Hálové, aneb jedné z malých židovek, zachráněných Nicolasem Wintonem. Čekají vás obvyklé rubriky. V Gastrosféře Martin Škoda srovnává dvě italské restaurace. Poezie má poměrně originální téma „perverzita všedního dne.“ V notování se objevují reportáže z listopadu, na dobré koncerty opravdu bohatého. V rubrice stříbrné plátno je klasicky přehled prosincových filmů, ale také článek o kině Kotva. Na poslední stránce nám přispěl jeden z bývalých redaktorů Vedneměsíčníku se svými politickými názory. Kromě toho si můžete netradičně vyluštit i primitivní křížovku. Já ji neskládal, tak si podle první otázky nemyslete, že jsem narcista.

Nakonec ještě jednou vzkazuji Veselé Vánoce, skvělý Silvestr, a Nový rok, s přijatelnou kocovinou a splnitelným předsevzetím.

Příjemné čtení přeje

Tomáš Erhart, šéfredaktor